Přišel kýžený den, kdy se mělo rozhodovat o historickém úspěchu českého mužstva v nejvyšší evropské klubové soutěži.
Hala Sparty byla připravena včetně televizních kamer, diskotéky z El Niňa a komentátora vyznačujícího se trvalou a neskutečnými řečmi po jehož jménu pátrat nebudu.
Mažoretky mažoretkovaly (obzvlášť ta jedna) a celek se zdál slavnostním. Návštěva nic moc, půl hodiny před začátkem to ještě vypadalo na fiasko, ale potom se to zlepšilo. (Nevím, co by pingpongáři už chtěli vidět?)
Aréna Sparty, která si už odbyla pingpongovou premiéru v září s Borussií Düsseldorf, je skutečně pěkným stánkem. Není však jasné, zda se hráči El Niňa tam cítí stejně dobře, jako na Kotlářce. Zatím se to nepotvrdilo. Vzhledem k tomu, že jsou ale mezi dvěma sty nejlepšími planety, by to správně měli umět i na návsi. Trochu mi mrzelo, že kromě tradičně ošklivého plakátu, který jste si mohli stáhnout ze serveru ČAST, (jinde totiž k vidění nebyl), kde byl dobře ukrytý, nebyl vydán ani pitomý letáček formátu A5, kde by bylo popsáno o co jde, fotky aktérů s místem na jejich podpisy a propagací chození na pingpong jako takovou. Stálo by to bábu. V každém případě to byl ale svátek.
Družstvo Francouzů, které mělo původně prohrát v kroku s Borussií Düsseldorf a tak umožnit, aby El Niňo postoupilo jen vítězstvím čtyřech setů, si to posléze rozmyslelo a s Němci vyhráli, když ti nasadili pomocný personál, přijelo velmi v pohodě.
Francouzské družstvo sestávalo z jednoho z nejlepších obranářů Řeka Gionise, Španěla Zhi Wen He, který je Číňan a světe div se!, s Francouze se španělskými kořeny, Michela Martineze.
Naše mužstvo jsou naopak všichni Češi jak poleno. Viď Dimo?
Los se povedl, tak jak domácí chtěli. K prvnímu utkání nastoupili pánové Prokopcov a Gionis. Těšili jsme se, protože pan Prokopcov do obrany umí a Řek čape nádherně. Na bekendu samozřejmě trávu. Jenže žádná krása se nekonala, kromě pár pěkných výměn si náš hráč dovedl pokazit sám. Byl chcíplý přesně jako při utkání s Rumunskem. Nevím, jestli ho přemohla tíha odpovědnosti, nebo je v krizi. Pěkné to nebylo a pan Gionis si jen hlídal výsledek. V první setu udělal náš hráč 4 body. Do stavu 4:9 stačil dát Řek pět kňourů! Ve druhém setu vedl pan Prokopcov už 7:3 a prohrál 8. V posledním setu si ho soupeř od začátku držel na dva body od těla. 0:1
Pan Konečný se španělsko-čínským veteránem Zhi Wen Hem, nebyl úspěšnější. Čínský Španěl, či japonský Číňan žijící už 25 let ve Španělsku, je už padesátníkem. Přesto je stále číslo 63 na světě. Nejvýše na světovém žebříčku byl 10., ale to bylo v roce 1984! Je to levák, držící pálku penholderem, ale na bekendu má také potah. Pravdou je, že jsem za celou dobu ho neviděl s ním pinknout. Má neuvěřitelný servis, (tedy servisy), které dělaly panu Konečnému ohromné potíže. V jednom setu jsem jich napočítal pět (!) sežraných. Ale to nebylo všechno. Když se podařilo servis vrátit, vždy to bylo dost vysoké a Zhi ho poslal forhendem vždy tak, aby na něho tak o deset centimetrů náš hráč nedosáhl. Pan Konečný si mezi hrou posteskl, že s tímhle servisem to může hrát do devadesáti. Asi ano, ale není to žádné dobré vysvědčení. Pan Zhi hrál jen to, co musel. Pan Konečný hrál na můj vkus stejně jako pan Prokopcov s velikým respektem, jak to bohužel s cizími hráči většinou dělá. V prvním setu do p. Konečného řezal soupeř jak do sirotka a dovolil mu 5 bodů. Ve druhém náš hráč stále vedl, ale najednou prohrál -9. Ve třetím také s devíti, ale bylo vidět, že je pečlivě hlídán. 0:2
Ke třetímu utkání nastoupil můj oblíbený hráč pan Tregler, který může porazit kohokoliv na světě. Bohužel může s kýmkoliv také prohrát. Jenže teď byl pro všechny kteří fandili El Niňu (a nebyli to všichni) světélkem na konci tunelu, Blanickým rytířem, či Járou Cimrmanem. Upnuli jsme se na to, že nechceme jít po tomhle zápase ještě domů. Jeho soupeřem byl Francouz Martinez, který je na žebříčku v podobném ranku jako pan Tregler. První set prohrál náš hráč nešťastně -11, když vedl už 10:8. To ho otrávilo a v příštím setu se nečapl a prohrál -6. Ve třetím si Francouz myslel, že je to jasné, ale najednou to odešlo a prohrál 5. Čtvrtý set byl zajímavý. Všichni cítili, že pan Tregler vykřesal tu jiskřičku naděje na otočení výsledku. Vedl 4:2. Jenže soupeř udělal vinou našeho hráče tři balóny.Pan Tregler praštil pálkou. Dostal samozřejmě žlutou a vzal si time. Kouzlo timu zafungovalo a pan Tregler vedl 8:4. Diváci ve vymrzlé hale začali tančit. Za tohoto stavu praskl míček. S novým míčkem Martinez srovnal na 8:8. Tomáš riskantně na 10:9. A pak došlo k něčemu, co se nemělo stát. Při Tomášově podání, ale už odehraném a prohraném míčku zahlásil sudí který obracel čísla, Doc.Ing. Petr Šrytr CSc., netz. Ačkoliv jsem seděl přímo naproti němu, neviděl jsem ho. Francouz začal dělat trýle. On věděl, že kdyby teď prohrál, tak by v pátém setu neměl šanci. Francouz běhal okolo a na všechny křičel, ale sudí je sudí. Jenže pan rozhodčí to v dalším míčku jako přes kopírák udělal znovu. (To už vypadalo jako trapák, ale pan rozhodčí trval na svém, asi měl pravdu a já jdu zítra k očnímu lékaři docentu Plichtovi k nám za roh.) Pan Tregler pak gentlemansky zahodil schválně míček do sítě. Jenže následující prohrál. 10:12, 1:3, 0:3.
Odchod na párek, který tam neměli. A vytratili jsme se z haly.
Byla to veliká škoda. Bylo mi líto všeho, hlavně majitele souboru. Hodně si od toho pro český pinec sliboval. Ale ukázal se v celé nahotě problém, které mužstvo našeho mistra má. V Extralize jsou sebevědomí a nepřipustí si prohru. Na mezinárodním fóru jsou zakřiknutí a podle toho hra vypadá. Francouzi hýřili sebevědomím a podle toho také hráli. Byli v nevýhodě, kterou si ale vůbec nepřipustili. Nutno podotknout, že byli ve všem lepší.Naši hráči už nejsou v juniorském věku a čím dříve se ostychu z takovýchto soubojů zbaví, tím líp.
Ale abychom nekončili tak pesimisticky. Zítra hraje El Niňo na Kotlářce s Hustopečemi a tam si snad spraví chuť.
Jo a nemusí v lednu na Sibiř do Orenburgu!
"s dovolením převzato ze serveru Jiřího Stejskala www.sokolmichle.cz "
