Česká mužská reprezentace sehrála utkání 4.kola JOOLA Evropské Ligy ve stolním tenise.
Jak je vidět z přiloženého obrázku umístění rumunských hráčů ve světovém žebříčku, měl to být průchod. Pán s neuvěřitelně dramatickým jménem Ovidiu Ionescu, je teprve čtvrtým hráčem Rumunska. Pan Szocs, úspěšný to junior šestý a pana Cazacu, dokonce osmým hráčem!
Vzhledem k tomu, že Evropská Liga Národů je spíše popelkou v plejádě soutěží ETTU, (t.j. nejsou za to moc prachy), pánové z první trojky - Crisan, Flimon a Cioti, byli někde na lepším.
Z celebrit stolního tenisu kromě už jmenovaných Jitky Nyklové-Karlíkové a Jaroslava Staňka se pochopitelně dostavil trenér trenérů Vlado Miko, oba pánové Špačci a Pepa Dressler.
Rozehrávka pánů Šimončíka a Treglera.
Pánové zepředu
Pánové zezadu - vzdávají čest hymnám
Diváci
Utkání se hrálo v hale s pohnutou historií. Hale Sparty už jednou spadla polovina a uvažovalo se i o jejím zbourání. Potom někdo přišel s tím, že architektonicky je ta hala cenná jako Hradčany a přikročilo se ke generální opravě. Údajně se za cenu opravy daly pořídit haly čtyři a nové. Z přiložených milosrdných fotografií je vidět, jak to dopadlo. Hala je taková - no rumunská. Nechápu co vedlo ČAST k najmutí této haly, když stejný oddíl má ještě nádhernou halu na Balabence, kde jsme všichni shlédli utkáni Champion League El Niňo - Borussia Düsseldorf. Prachy to prý nebyly. Tak snad snaha, aby se hosté cítili jako doma.
Trenér Demek není velkým experimentátorem. Vsadil nekompromisně na úspěšnou sestavu z ME v Ostravě. Ačkoliv se pro sichr ještě obklopil pány Treglerem a Vráblíkem. Člověk by spíš očekával, když se jednalo o průchod, že postaví pana Treglera, který je v brusu a doma, nebo pana Vráblíka, který má dobré výsledky a veřejnost ho tady nezná.
Diváků bylo na několik partií mariáše. Potlesk v hale připomínal fackování biletáře v biografu. S nostalgií jsme s Karlem Nyklem vzpomínali, jak on viděl ve vyprodané Lucerně hrát začátkem šedesátých let české B mužstvo se Švédy a já frontu až na konec Riegrových sadů, když tam hráli pánové Alser, Johansson, proti pánům Mikovi a Staňkovi. Pravdou je, že se to průběhem času zlepšilo a nějací lidé přišli. Ale sporadické návštěvě se nebylo co divit. Nebo jste viděli členy ČAST jak přes týden vylepují plakáty? Či alespoň plakátek v PDF, který by se mailoval celé ukradené databázi adres páně Šimáčkova serveru, jak to dělá šestkrát ročně pan Karásek, aby všechny informoval, kolik ještě zbývá volných míst v jeho akademii? Nebo jste slyšeli spoty a intervivária v rádiu, či alespoň v šest ráno v ČT, kde zoufale hledají co by mohli ještě říct? Neviděli. A víte proč? Protože se na to pánové jako obyčejně vysrali. A to je kamínek z mozaiky stolního tenisu naší krajiny.
V prvním utkání pan Korbel Alexandra Cazacu lehounce podcenil. Rumun měl velmi rychlou ruku. Pan Korbel v prvém setu vyhrál mazácky 5 a to ho ukolébalo. Ve druhém setu se soupeř osmělil a najednou byl u všeho dřív. Dokonce vedl o tři kuličky. Pan Korbel velmi zkušeně snížil a srovnal na 9:9. Pak se pánové přetahovali o set kazbou lehkých míčů. Za stavu 10:11 oba hráči předvedli tak nádhernou výměnu, že si zasloužila standing ovation. Bohužel byl úspěšnější soupeř a bylo srovnáno na 1:1. Ve třetí setu to byl boj o každou kuličku. Pan Korbel vyhrál devět s ohromnou klikou. Dal dva kňoury a třetí míč zahrál soupeř hranou (Ahoj Milane!) 2:1 Ve čtvrtém setu se pan Cazacu složil a pan Korbel vyhrál 3. Ačkoliv velmi obdivuji pana Korbela, jeho hra byla chcíplá a jenom jeho nezměrné zkušenosti ochránili družstvo od průšvihu. 1:0
Pan Prokopcov, který patří k dalším mým oblíbencům měl za soupeře papírově nejsilnějšího hosta 222. pan Ionesca, o kterém šla fáma, že je momentálně v brusu. A byl. V prvním setu netrefil pan Prokopcov stodolu. Ve druhém se spolu pánové tahali pomocí krásných a dlouhých výměn náš hráč vyhrál s osmi. Pak trošku smolně prohrál s devíti, aby ve čtvrtém setu naopak se štěstím vyhrál 9. Vše měl rozhodnout set pátý. bylo to jako na houpačce Rumun vedl a pan Prokopcov srovnal. Rumun útočil a náš hráč bránil a tam šance nebyla. Překvapivě v koncovce byl lepší host a pan Prokopcov neočekávaně prohrál. Jeho hra na rozdíl od host působila unaveně až flegmaticky. Asi by měl pan Demek svěřence krmit tatarskými bifteky, jak Straka František hráče Sparty. 1:1
Ve třetím zápase smetl pan Šimončík nejmladšího hráče Rumunů, pana Szocse ve třech řezech tak jasně, že si to chudák ani nezasloužil. 2:1
Pan Korbel měl za úkol porazit přemožitele pana Prokopcova, pana Ionesca. První set se mu nepodařilo pana Ionesca udržet na bekendu a byl přehrán -9. Ve druhém setu se utrhl a vyhrál se šesti. Pozor! Tento stav neodpovídá tomu, jak to bylo. Byl to set velmi vyrovnaný a trochu zapracovali kňouři a kiksy. Nicméně právě zde se ukázalo, že je pan Korbel velký hráč. Třetí set byl mazec o každou kuličku. Pan Korbel šťastnější a vyhrál 9. Houpačka pátého setu byla neuvěřitelná a velmi napínavá. Pan Korbel chtěl vyhrát za každou cenu, neboť tušil, že by v pátém nemusel uspět. Byl to mazec. Pan Ionescu v každém zápase něco reklamoval, tu kňoura, který mu nebyl uznán, či nec. Rakouští rozhodčí byli ale nekompromisní. Nakonec to pan Korbel uhrál s jedenácti! Byl to krásný set a bylo na co koukat. 3:1 A odchod na párek.
Nicméně, i když jsme zvítězili, dream team ME v Ostravě mně neokouzlil. Soupeř nebyl tak slabý jak se říkalo a pánové se s tím neporovnali. S výjimkou pana Šimončíka, který ale měl soupeře ne zrovna slabšího, ale juniora, který se s reprezentací psychicky nesrovnal.
Každý zápas je jiný a vše je hra na hru. Myslím, že pan Demek půjde hodit dvacku Tadeáškovi za to, že nepřijeli pánové z první trojky.
"s dovolením převzato ze serveru Jiřího Stejskala www.sokolmichle.cz "
