Tzv. “speedglue”, tj. lepidla, která se používají pro přelepování potahů za účelem zrychlení úderů jsou známa od 70. let. Jejich efekt byl objeven vlastně náhodou, když dnes již neznámý hráč před utkáním z nouze lepil potah lepidlem na cyklistické duše a objevil tak dosud nevídané vlastnosti své pálky.
První ve vrcholovém stolním tenise začali "lepit" Maďaři a Jugoslávci, ale kdo byl první, to nevědí ani oni sami. Každopádně popularizaci lepení zvýšili Maďaři István Jónyer a Tibor Klampár, ale zejména Jihoslovan Dragutin Šurbek.
Tajemství lepení spočívá v rozpouštědlu, které lepidlo obsahuje. Tím rozpouštědlem je trichlorethylen. Trichloroethen efektivně proniká do molekulární sítě houby a změčkčuje ji, “nadouvá ji”. Je to zhruba totéž, jako když suchou gumu, která je tvrdá, nacucáme a ta změkne. Stejně tak potahy, nabobtnalé trichlorethylenem se stávají mnohem měkkčími (a objemově silnějšími). To má na pálky vícenásobný vliv:
Míčky pronikají hlouběji do houby potahu, což ve skutečnosti znamená, že se dostávají do bližšího kontaktu s dřevem. Logicky, čím silnější kontakt s dřevem, tím větší rychlost pálka míčku udělí. Stejně tak, čím víc pronikne míček hlouběji do potahu, dá se vygenerovat větší rotace. Měkkčí guma rovněž rapidně zyšuje prodlevu, během které míček zůstává na raketě, čili současně zvyšuje kontrolu míčku. Přelepování má i své nevýhody. První nevýhodou je pokles elasticity houby. Po zhruba 20 přelepeních dojde k významnému poškození molekulárního složení houby, která ztratí téměř veškerou pružnost (elasticitu).
Druhou nevýhodou je postupná změna vlastností rakety při hře. Účinek lepidla v čase postupně klesá (vysycháním), čímž se snižuje lepidlem vyhoněná rychlost, rotace i kontrola.
Jelikož čerstvé lepidlo také zvyšuje váhu pálky, klesá v čase také váha pálky, což má vliv na přesnost úderů.
Čtvrtým a zásadním nedostatkem, který byl záminkou pro absolutní zákaz lepení je, že používaná rozpouštědla jsou nestabilní, toxická, a mohou být také karcinogenní.A tak v roce 2004 ITTF rozhodla ze zdravotních důvodů o zákazu používání lepidel s těkavými organickými rozpouštědly a to od 1.9.2007 (chápete ten nesmysl? “Rozhodli jsme, že za 2,5 roku se přestanou používat zdraví nebezpečné látky.”). Platnost pravidla byla později posunuta na 1.9.2008 (zejména na nátlak Čiňanů kvůli olympiádě v Pekingu).
Zákaz vedl výrobce potahů k nové řadě produktů. Výrobci se snaží inovovat potahy tak, aby efekt přelepení byl do potahu již zabudován (čímž se snižuje životnost potahů), vyvíjejí se vodová lepidla pro “speedglue”. Lepidla s trichlorethylenem byla povolena pouze s regulovanými podmínkami, tzn. pouze ve výrobě.
Avšak 27. června 2007, ITTF zakázala s okamžitou VŠECHNA lepidla “s těkavými sloučeninami” s odkazem na nikdy nikým nepotvrzené údajné úmrtí na následky přelepování kohosi někde v Japonsku.Bylo by naivní si myslet, že “boostingu” (tj. posilování vlastností potahu externími zásahy, u nás známé jako “tuning”) odzvonilo. ITTF sice zavedla “racket control” a na mezinárodních akcích se pro ten účel vyvinutými přesnými přístroji měří tloušťky potahu, který v žádném místě pálky nesmí mít více jak 4 mm a pálky se vkládají do boxu s názvem “Enez”. Ten obsahuje senzory, které odhalí zda pálka během kontroly vypouští do okolí výpary obsahující těkavé organické směsi. Pokud ne, kontrolka svítí zeleně, rozsvítí-li se červená, pálka kontrolou neprošla. Jak taková kontrola vypadá se můžete podívat zde.
Stejně tak, jako jsou pozadu například proti farmaceutickému vývoji antidopingoví komisaři, nemohou stíhat stolně-tenisové kreativce regulátoři – pohůnci ITTF. Číňané, pro které je zákaz lepení pohromou, zavedli speciální tým, který se zabývá tím, kterak lze na hranici zákona obejít pravidla, zkoumají a vyvíjejí různé náhrady. Nejspíš to byl tento tým, kde přišli na to, že “Enezy” jsou vyvinuty, aby odhalily toxické výpary, ale že když se do skříňky dostane toxická tekutina či plyn, s přístrojem to má stejný účinek, jako když na laboratorní váhy mrsknete půltunové závaží nebo když projedete rychlostí 230 km/h okolo policejní radarové pistole – prostě se rozbije. Tedy, když je sensor v “enezu” “přetížen”, stane se méně sensitivním a propustí vyšší hodnoty, než přístroj necinknutý. To pochopitelně muselo vést k dalšímu vývoji přístrojů.
Je však evidentní, že jako ve všech jiných oblastech lidské činnosti, ani zde technika nemůže nad lidskou nápaditostí zvítězit. Půjde o nekonečný, drahý a marný boj, který má podle mého jediné řešení: vzdát jej co nejdříve. Zákaz lepení je stejné čůrání proti větru jako zákaz potahů s gumovým podkladem začátkem padesátých let.
Čínské týmy, připravující hráčům rakety jsou na mezinárodním fóru pověstné. Je to podobná alchymie, jako u běžeckého lyžování. Čínští hráči mají nejen analytické týmy, monitorující ostatní hráče, mají i své servismany. A princip funguje podobně jako u dopingu v cyklistice. V připravném období se normálně lepí (vulgo dopuje), jak se blíží akce, kde hrozí racket control, dávky se snižují a den před turnajem je pálka v normě a potah má 3,9 mm…
Paralela s dopingovým resp. s antidopingovým hnutím se může zdát přitažená za vlasy, ale dovolte v ní pokračovat. Jako existuje korupce v antidopingu a dobře informovaní vědí, kdy a kam pojedou antidopingoví komisaři na kontrolu, na kterých akcích antidopingová kontrola bude, v jakém rozsahu, jaký je půdorys místností, kde se vzorky budou odebírat, kdo a jak je bude doručovat do antidopingových laboratoří atd., stejně tak lze zjistit a ovlivnit, kolik “enezů” kde bude, které krabice a odkud budou, kdo bude kontrolu provádět a kdo bude losovat. Je jasné, kdo se k takovým informacím dostane: ten kdo má aparát lidí, sestavený pro přípravu raket svým hráčům nebo trenér řekněme slovenské reprezentace, který ani netuší, že se enezy někde centrálně skladují?
Zákaz lepení znamenal téměř konec kariéry např. pro ex-mistra světa, Číňana Wang Liqin. Jeho hra byla s účinky speedglue tak spojena, že jeho výsledky od září 2008 šly rapidně dolů. Podobně, i když ne tak brutálně je na tom řada dalších hráčů.
Relativně nejlépe jsou na tom hráči hráčky, smluvně spojeni s firmou Butterfly. Butterfly totiž zareagovala na zákaz lepení nejlépe a uvedla na trh potah Tenergy, který nejlépe ze všech vstřebal vlastnosti speedglue. Ostatní firmy sice své potahy horečně inovují a snaží se Tenergy postavit konkurenci, ale ani Phénix od Joola, Nimbus od Tibhar, Baracuda od Donic či čínské Hurricane nebo XuShaoFa se vlastnostem Tenergy nevyrovnají. Můžete proto na sledovaných akcích vidět smluvní hráče Tibhar, JOOLA, Andro nebo Killerspin s potahy Tenergy na svých pálkách a kromě toho, v soutěžích, kde nehrozí kontrola rakety, se samozřejmě boostuje vesele dál.
Někdo pod centrálním dohledem (Čína), ostatní spontánně, nekontrolovaně. Občas to někdo riskne i na akcích, kde je racket control (hra na náhodu) a tak není divu, že čas od času někdo na neschválenou raketu dojede. Budiž ke cti naším hráčům, že v první sezóně po zákazu nikdo z nich nejspíš nelepil. Ovšem časem zjistili, že jsou jaksi za prosťáčky, že to okolo mnoha hráčům prochází…ale hlavně, že se z neboostovanou pálkou proti soupeři, který tuto výhodu evidentně využívá, fakt blbě hraje.Dejme slovo jedné z našich reprezentantek: “Boostují všichni a je jedno jestli je to Tenergy, Joola, Donic nebo Andro potah. Prostě to tak je, aby se docílilo efektu lepení se starým speedglue....Chlapský stolní tenis bez boosteru budeš hrát těžko. Boostování není až tak důležité u ženského stolního tenisu a to díky tomu, že hrajeme více u stolu a nehrajeme takové bomby. Ale boostujou i Číňanky, tak proč bychom v Evropě měly proti ním ít další handicap?... Podotýkám, že z české ženské reprezentace neboostuje ani jedna reprezentantka!!!”
Co byste řekli, že bude dál? Správně, boostují se všechny potahy, včetně Tenergy. V činských labech dokonce testují houbu z Tenergy s vlastní tvrdou vrchní vrstvou potahů. Pro zvýšení efektu potahů se používají už i žehličky, pro napouštění houby se zkouší dětské olejíčky.
Jestliže je boosting takovým fenoménem, proč jej zakazovat? Jasně, trichlorethylen smrdí. Stejně jako dech a oblečení kuřáka nebo jako soupeř v týden nevypraném tričku. Možná by je taky měli zakázat? A nebo někdo osvíceně zákaz lepení zruší?
Odhadnout další vývoj si netroufám. Ale možná se zařadím po bok neznámého hráče ze 70. let, jehož z nouze experiment s velocipédovým lepidlem celou tuto anabázi odstartoval. Já, který nikdy nepřelepoval dokud potah držel, jsem nedávno až těsně před zápasem v herně zjistil, že nejspíš některý z mých kreativních synů mi odlepil backhandový potah. Nikdo z domácích ani z hostů u sebe neměl lepidlo, po celé herně nebyla jediná plechovka s ničím, co by lepidlo alespoň vzdáleně připomínalo. Zachránil mě úředník Zeměměřičské společnosti, sídlící ve stejné budově, totiž půjčil mi klovatinu (vodou ředitelné kancelářské lepidlo ze 70. let). Pánové a dámy, mám několik svědků na to, jaké rány a čopy můj backhand dokázal produkovat! Mělo to jen jedinou chybu. Potah vydržel přilepen vždy asi minutu a půl. Ale to už bude pro laboratoře za čínskou zdí malicherný detail, se kterým si brzy poradí ;-) . Odkaz ve Wikipedii mě nemine!
Sportu zdar!
Milan Šimáček
březen 2010
